sobota 17. února 2018

Velká holka

Jednoho rána jsme vykoukli z okna ven a bylo krásně bílo. Ještě ten den jsme vyzkoušely sáňkování z tohohle kopečku u nás na zahradě. I když se to na první pohled nezdá, svištěly jsme dolů hezky :-)

Ve středu jsme se s Myškou vrátily od rodičů. Máme za sebou dvanáct náročných dnů. Mamka se vrátila domů v lepším stavu, než jsme očekávali. Poměrně jistě chodí s chodítkem po bytě, s dopomocí se dokáže obléknout  a svléknout. Je schopna si dojít sama na wc, najíst se, pomoc např. se škrábáním brambor apod.. Takže pokrok veliký! 

V ostatních oblastech sebeobsluhy včetně přípravy jídla apod. je na tom podobně jako Myška . Potřebuje pomoc, péči další osoby. Díky naší paní doktorce za mamkou bude třikrát týdně docházet zdravotní sestřička (aplikovat injekce, cvičit, hlídat hladinu cukru v krvi). Podařilo se mi dojednat pravidelnou návštěvu pečovatelské služby kvůli mamčinu sprchování a v neposlední řadě je zajištěna dovážka obědů. Uff. S klidným svědomím můžu říct, že mise splněna :-) I tak hodně věcí zůstává na taťkovi a bráchovi, věřím však, že to zvládnou. A my také nemizíme z povrchu zemského. Jen kdyby byli blíž...

Ty dny kdy jsme byly u našich jsem se nezastavila. Zároveň jsem cítila, že mají svůj řád a svůj rytmus a především, že má naše přítomnost smysl. I když to bylo a je náročné nejen na fyzické síly, ale především na trpělivost a  empatii. 

Myška byla úžasná - chodila se mnou pro dříví na zatopení v kamnech, pomáhala mamce s oblékáním (např. podávala kalhoty, ponožky apod.), asistovala mi při pečení buchet, štrůdlů, zatápěla s dědou v kotli a za strejdou se vrhala, kdykoliv ho viděla :-)  Zároveň jsme si každé odpoledne užívaly dětskou společnost. Díky tomu, že napadl sníh, tak jsme také hodně sáňkovaly. Dokonce jsme vyrazily na sáňkách na nákup :-)

Před několika dny mi Myška oznámila, že chce být veliká, a že si to moc přeje :-) Vzpomněla jsem si, jak jsem si kdysi  toto přála taky. Když jsem pak byla formálně dospělá, tak jsem z toho zas až takovou radost neměla. I když jsem studovala, pracovala, tak jsem se vnitřně cítila jako ta mladá holka z intru :-) Tenhle pocit v sobě pořád trochu mám. Zároveň si uvědomuji, jak se dostávám na pomyslnou hranici, kdy se láme role rodiče a dítěte. Najednou se rodiče ocitají v pozici těch, kteří potřebují pomoc a začínají být na nás závislí. Když jsem obtelefonovávala výše zmíněné služby tak jsem najednou cítila, že už jsem velká holka, a že už jsem opravdu dospělá se vším všudy. Jen to ještě chvíli mohlo počkat. Stáří dorazilo k našim dřív, než jsem předpokládala. 

Moc děkuji všem, kteří na nás mysleli a myslí! ♥

pondělí 5. února 2018

Připraveni?

Už dřív jsem tu psala, že moje mamka prodělává rehabilitaci po náročné nemoci a operaci kyčle. Zítra se vrací po devíti měsících domů! S Myškou jsem od soboty u našich. Příprava na příchod mamky dneska vrcholila. Upravená postel  na příjemných 50 cm, chodítko v pozoru, nástavec na WC nainstalován. Jen ten pásek na hrazdičce nad postelí ještě není. 

Dneska jsme se s taťkou večer na sebe koukli a oba se zeptali: "Jsme připravení?" Nevím. Technicky snad jo. Myslím ale že si zatím nikdo z nás neumí představit, jaká tahle etapa bude. Než mamku odvezli do nemocnice byla schopná se postarat o domácnost. Teď jsme rádi, že s chodítkem dojde ke stolu. Oproti prázdninám to je pokrok velký.

Uvidíme, jak nám to  půjde. Určitě to však bude cesta, na které zas o trochu víc poznáme sami sebe. Tak se připravme na start :-)


sobota 27. ledna 2018

Dnešek...

Dneska se mi jedno z mých přání nesplnilo. I to se stává.
Snažila jsem se na tuhle variantu připravit. A stejně mě to hodně mrzí.
Výsledky voleb respektuji.
Stejně tak respektuji voliče stávajícího prezidenta.
Důsledky voleb  jsou pro mě depresivní.
Přemýšlím, co můžu jako jednotlivec dělat v následujících pěti letech, jak přispět k tomu, aby se sociální bubliny k sobě přibližovaly a ne oddalovaly?
Jednou budem dál! Určitě :-)

Edit: Od včerejška mám pořádný povolební splín. A naprosto vážně strach, jak to bude dál. Nějak se té pachuti nemůžu zbavit. Tu naději, že jednou bude líp, u mě teď vystřídala skepse...

čtvrtek 25. ledna 2018

Lednový mix


Josef, Čapek, O pejskovi a kočičce - Jak hráli divadlo a co bylo na Mikuláše

Leden už je téměř na konci a já mám pořád pocit jako kdybych měla teprve rozesílat Pfka.

Mám radost, že už je déle vidět a my můžeme později přicházet domů z procházek, z hřiště.

Vrátila jsem se, v rámci svého pidiúvazku,  po více jak dvou letech na místo, kam jsem pravidelně v rámci zaměstnání jezdila - naše detašované pracoviště. Zvláštní pocit - místo je pořád stejné, lidi taky (jen u některých přibyly vrásky a šedé vlasy) a mně přišlo jako kdyby v mezidobí uteklo nejméně sto let.

Celý leden se dávám do kupy zdravotně - nejprve jsem se vzpamatovávala ze střevní chřipky, teď zas řeším virózu. Těším se na jaro!

Myška prožívá své období vzdoru se vším všudy. Občas ji sbírám ječící na ulici z chodníku (to mi jde, loňský trénink se neztratil), občas tisknu zuby, abych zachovala klid (to jde hůř). Nicméně VŽDY si v těchto chvílích opakuji svoji mantru: "Je to jen období... Je to jen období..." 

Když se Myška zrovna nevzteká tak žasnu, co už všechno umí (naposledy nás dostala, když naprosto v pohodě hrála svoji roli Karkulky), jak je empatická ( např.když jsem zvracela do záchodu, tak mi hladila záda a uklidňovala mě slovy: "Uzdravíš, neboj!"). A taky u ní shledávám potenciál pro pomáhající profesi - našla jsem v knížce kus koláče. Myška mi vysvětlila, že ho chtěla dát vlkovi, aby nesežral panenku Járinku :-)

A baví nás, jak má ve věcech jasno! Aneb - "Až budu větší, větší, budu mít pindíka!" Hláška, kterou nás oblažuje poměrně často. A na rozdíl od zbytku národa víme, jak dopadnou prezidentské volby - prezidentem totiž bude Myščin tatínek :-) Alespoň tak to vidí naše dvouleťačka.  

Mějte hezké dny!

sobota 20. ledna 2018

Boj s větrnými mlýny

Sada sáčků se sáčkem, do kterého se zabalí a následně vhodí do tašky, kabelky. 

Sáčky na ovoce a zeleninu. Jeden z mála loňských šicích dárků k Vánocům. Na přání jedné z kamarádek. Udělalo mi radost :-) Sama sáčky používám už více jak rok a dosud jsem zaznamenala buď pozitivní reakce nebo neutrální. Negativní zatím žádnou a to je používám nejen u nás v Bille. 

Upřímně řečeno téma odpadu resp. snaha o bezodpadovost pro mě začalo být více aktuální teprve poté, co jsem zůstala doma s Myškou. A najednou jsem viděla, kolik odpadu tvoříme. 

Tento týden jsem se se setkala s jednou kamarádkou a mimo jiné jsem se jí zmínila, že se chystám cestou od ní stavit v bezobalovém obchodě. Následoval rozhovor v tomto duchu: 
"Aha, a je to lepší? Ty potraviny jsou tam drahý."
"To máš pravdu, většina potravin je dražších a doufám, že se tohle časem změní. A všechno se bezobalově nedá pořídit. Z druhé strany jsou to kvalitní potraviny, můžu si jich nakoupit množství, které mi vyhovuje (což zejména u některých mouk a luštěnin oceňuji) a nepřinesu domů žádný plasty navíc."
"Jo, to jo. Ale když je přinesu tak je hodím do tříďáku a je to."
"To jo, ale  vzhledem k tomu, co všechno je baleno v plastech, je fajn, když do tříďáku nic nejde."
" To máš recht, ale jde to vůbec, není to boj s větrnými mlýny?". 

Tři podobně malé, jeden velký např. na brambory :-)
A tady jsme se myslím dostaly na pomyslný bod zlomu. Strašně dlouho jsem taky jako vrchol ekologie viděla třídění odpadu (a teď to nemyslím nijak ironicky - prostě to tak bylo). A víc se nezajímala, kam ty odpadky mizí. Myslím, že díky některým blogům  a hlavně díky knize Domácnost bez odpadu od Bey Johnsonové jsem se dostala o krok dál - tj. uvědomila jsem si, že třídit je potřeba, ale předcházet vzniku odpadu je ještě vyšší level.A taky jsem tím stihla "nakazit" manžela :-) 

Jsem přesvědčená, že to jde, a že naše snažení má smysl. Jinak bych netahala na nákupy látkovou tašku, pytlíky, krabičku na tvaroh, koláčky, nepoužívala přírodní a z velké části nebalenou kosmetiku a drogerii (zde jsou ceny vyrovnanější s běžnými obchody), nenakupovala alespoň něco v bezobalu, neměli jsme doma dřevěné kartáčky na zuby, nenosili bychom ven lahve s vodou nebo termosku apod. Jo, je potřeba na ty věci myslet a je fajn, když v tom člověk nejede sám.

Vím, jsou to drobnosti. A vnímám, že se jedná o běh na dlouhou trať, než bude vidět nějaká změna v systému. Nicméně si myslím, že minimálně začít přemýšlet o tom, kde se dá ušetřit plast je prima začátek. Ne, není to agitka, nebojte :-) Jen je to "moje téma" a proto patří i sem na blog. 

A taky musím dodat, že to trochu boj je, a že někdy plast vyhraje.  Prostě je potřeba hledat zdravou míru, jako ve všem :-). 

A zde je několik blogů, kde čerpám inspiraci. Pokud máte ještě nějaký další tip, budu ráda za Vaše doplnění.
evule-kotule.blogspot.cz
www.czechzerowaste.cz
zijememinimalismem.cz
loveyourhome.cz
reduca.cz

úterý 9. ledna 2018

Jaký byl?

Na přelomu každého roku má člověk tendenci hodnotit rok předchozí. Nejsem v tomto jiná. Když jsem byla mladší a psala si na střední deníky, tak jsem na konci roku vždy sepsala významné události a data, které ten rok přinesl. Deník už si nepíšu dávno, důležitá data a události ano. 

Rok 2017 nebyl rokem přelomovým jako např. 2015 (příchod Myšky), zároveň to ale nebyl rok úplně klidný. Myslím, že největší a nejnáročnější událostí byla mamčina nemoc a snaha nás všech, aby se vrátila zpátky mezi nás v co nejlepší kondici. Mamčina rehabilitace trvá už řadu měsíců, nicméně za pár týdnů se bude vracet definitivně domů! Začátek bude určitě těžký, věřím však, že to znovu dáme. Těžší než loňské léto to snad už nebude...

S mamčinou nemocí se také pojí mnohem častější pobyty u rodičů. O prázdninách jsme cestovali buď autem (když jel s námi muž) nebo já a Myška vlakem. Už jsme celkem zdatné vlakové harcovnice :-) Nicméně v září padla kosa na kámen a já se prostě k našim musela dopravit sama autem. Uff. Nejsem člověk, kterého by řízení bavilo či naplňovalo. Řidičák jsem si udělala v osmnácti, následně zavezla celou rodinu do příkopu a pak už jsem se bála za volant sednout. A díky tomu že bráška je řidič profesionál (už ve dvanácti byl schopen zacouvat do vrat s traktorem a fůrou sena) tak mě ani nikdo nenutil. Ve třiceti jsem si udělala rekondiční výcvik a pak začala trochu jezdit. Jenže stačilo, aby špatně svítilo slunce, jinak vál vítr a já odmítala jet. Chudák muž, užil si se mnou svoje. Myška mě k řízení trochu donutila - potřebovala jsem s ní jezdit na rehabilitaci. Velký zlom nastal vloni, když jsem vyrazila autem na Apaluchu - ujela jsem 160 km sama s Myškou (věděla jsem totiž, že bych jinak potřebovala najmout si soukromý vagon a k tomu dva sluhy :-))
Od té doby jsem dlouhou trasu nejela. Až zase na další Apaluchu, na kterou jsem jela přes své rodiště (opět cesta cca. 160 km). A dala jsem to!!! A pak znovu a chystám se zas :-) Tak na tohle jsem hrdá, velký milník za mnou. Další byl, když jsem vezla sama auto do servisu :-)

Fascinuje mě, jaký skok udělala za loňský rok Myška. Z malého batolátka začínáme mít doma slečnu, která už má svůj názor :-), hezky povídá, zpívá, je pohybově zdatná a samozřejmě  má svoje období vzdoru. Její specialitou a jakýmsi esem je ztráta dechu při atace vzteku. Celkově je ale malá úžasná a začíná být skvělá parťačka :-)

Mám zkušenost, že v každém roce člověk zažije něco náročného (někdy víc, někdy méně) a zároveň něco pozitivního. Myslím, že velkým darem loňského roku bylo a je přátelství s jednou kamarádkou, se kterou jsme se potkaly na hřišti. Ona má dvě děti, holčičku o něco starší než je Myška a malého chlapečka. Začaly jsme si povídat, zjistily jsme, že máme stejnou profesi, podobné názory nejen na výchovu, zkrátka že si sedíme! A to že bydlí ve vedlejší ulici je úplně to nej :-) Mám několik velmi dobrých kamarádek, bohužel jsou daleko nebo dál, nicméně pro každodenní koloběh je strašně prima mít někoho stejně naladěného blízko :-)

V loňském roce jsem se hodně posunuli ve snaze o co největší bezodpadovost naší domácnosti. Úplně bez odpadu nám to nejde a asi ani zcela nepůjde - na to nejsou v ČR dostatečné podmínky. Nicméně mám radost, že s mužem oba používáme látkové tašky a sáčky na ovoce a zeleninu, že jsem zrušila koš v koupelně, že důsledně třídíme odpad včetně bioodpadu, že jsem začala uklízet pomocí octu a sody, absolvovala jsem bezobalové nákupy... Prostě takové malé drobnosti, které potěší!

Jsem zvědavá, co nám rok 2018 přinese. Věřím, že to bude rok dobrý, a že výzvy které jsou před námi zvládneme. A jak už jsem psala v minulém postu - moc si přeji jiného prezidenta. Ať už Drahoše nebo Fischera (byť ten je mi bližší), hlavně ne stávajícího hradního pána. Tak si držme pěsti!

A tady září - prosinec v obrazech :-)

Na slunečná rána se těším moc.

Po sbírání brambor - počasí nám vyšlo krásné.

Šípky na Apaluše - tentokrát ve Starém Hobzí.

Lucerničky do lampionového průvodu, který jsme nakonec nestihli...


Jako za mého dětství - sušení bot a rukavic u trouby.

Kontrola kvality sněhu :-) Medvěd nesmí chybě.

Adventní kalendář - sáčky stejné jako vloni, náplň částečně jiná. 

Společná výroba adventní věnců byla moc fajn. 

Letos i Betlém. Myška si s ním chtěla hrát a tak většinou vypadal jak po nájezdu vojáků. 

A letos jsme dali i trhy. 




čtvrtek 4. ledna 2018

PF 2018

Ať ty naše cesty mají svůj cíl a ať se nám jde po nich dobře...
Poslední příspěvek na blogu byl téměř poprázdninový. Pak vypnuto a skok do nového roku 2018. Rozhodně to není tak, že by se v mezidobí nic nedělo. Jen jsem měla nějakou komunikační krizi. Náročné léto dojíždělo déle než jsem čekala. 

Jsme na prahu nového roku. Asi všichni tak trochu vyhlížíme, co přinese. Máme různá přání a touhy a také svoje strachy. Musím říct, že já si v tuhle chvíli nejvíc přeji zdraví - ideálně pro nás všechny :-). Poslední dny roku 2017 si totiž tak trochu vzalo dovolenou (dostala jsem opravdu děsnou střevní chřipku, která začala před Vánoci a skončila na nový rok) a já si víc, než kdy jindy uvědomila, jak to je bez toho, aby byl člověk fit těžké. I proto svůj první letošní příspěvek píši až teď, konečně se dostávám zpátky do formy :-)

A tak vám moji milí, ze srdce přeji hojnost zdraví, lásky, Božího požehnání a radosti! A těším se, že se tady budu objevovat častěji!

Vaše Křížulka

PS: Jo, a taky jiného prezidenta prosím! Věřím, že i tohle přání má svoji naději na splnění...