neděle 26. dubna 2015

Z archivu IV - polštářky s kouzelnými kapsičkami

Tyto polštářky byly jeden z mých prvních šicích dárků. Šila jsem je pro moji kmotřenku a její dva brášky. Inspirací mi byl polštářek s kapsičkou, který jsem měla půjčený při jednom pobytu v nemocnici. Tehdy jsem byla malá holka a ta kapsička, která byla našitá na povlaku polštářku, mě prostě fascinovala. Mohla jsem do ní totiž schovat téměř cokoliv - bonbonem počínaje, sponkami či nedojedeným zbytkem rohlíku konče... Pravda, sestřičky nebyly nadšené, když mé poklady objevily, ale to už je jiná kapitola:-)

Na rozdíl od nemocničního polštářku, který měl kapsičku našitou, jsem se rozhodla udělat polštářek s vnitřní jednovýpustkovou kapsičkou. Současně jsem chtěla výpustku zvolit v jiné barvě a tím polštářek oživit.

Dětem jsme nakonec předávali polštářky formou hry. Měly najít dáreček, který se shodoval s kouskem látky, který od nás dostaly. Všem se podařilo najít ten svůj polštářek včetně pokladů v kapsičce:-) a pokud vím, tak polštářky slouží doteď. Také jste měli nějaký svůj kouzelný polštářek, hračku nebo talisman?

Vychytávky pro příště a dobu zpracování tentokrát neuvádím. Ani jedno se již nepamatuji, přece jen jsem polštářky šila skoro před rokem. 

Použitý materiál: bavlněná látka, vliselin

Kromě polštářků jsem tehdy vyfotila také dárky pro rodiče - levandulovou taštičku na šminky pro maminku a domácí paštiku pro tatínka. Omlouvám se za kvalitu fotografie - byla focená mobilním telefonem a v době kdy mě nenapadlo, že ji jednou budu dávat na blog....


pondělí 20. dubna 2015

Vděk

Místo, které mám ráda....

Tento víkend jsme s mužem, švagrovou a dvěma neteřemi strávili víkend u mých rodičů. V krajině mého dětství a dospívání - na pomezí jižních Čech a Českomoravské vrchoviny. V místě kde jsem vyrostla a mám zde kořeny, navzdory tomu že nyní žijí 150 km dál. 

Hlavním tématem celého víkendu byla zvířátka. Prostřední neteř třináctiletá Verunka je má totiž ráda a opravdu to s nimi umí. Nejmladší neteřinka Viktorka, je má ve svých dvou letech také ráda, nicméně svoji lásku projevuje poněkud divoce, takže před ní téměř veškeré zvířectvo prchá (flegmatické byly pouze ovce).

Kromě obhlédnutí našich zvířátek (slepice, kocour, ovečky a jehňátka) jsme měly také možnost navštívit kravín. Kamarádka v něm totiž pracuje na pozici hlavní zootechničky. Díky ní jsme mohly absolvovat exkurzi, která začínala u boudiček s telátky, vedla přes porodnu, dojírnu až k tunu vážícímu býkovi (k němu jsme samozřejmě nešly). 

Telátka se holkám moc líbila (stejně jako naše jehňátka). Když jsme si je hladily a obdivovaly, nenapadlo nás, že za chvíli budeme svědky porodu jednoho z nich. Na porodně totiž začal porod, ke kterému byla kamarádka přivolaná. Porod probíhal rychle, nicméně telátko se chvíli "šprajclo", takže jsem byla vyzvaná k tahání porodních provazů (kdyby s námi byl manžel, tak se zúčastnil on - má podstatně více síly). Nebylo to první telení u kterého jsem byla, úplně první jsem zažila na střední škole na praxi, kterou jsem absolvovala na školním statku. Tenkrát se narodil býček Oskar, včera holka - jalovička! Byl to silný zážitek a nejen pro mě. Současně jsem si znovu připomněla, že práce v zemědělství je náročná a opravdu důležitá. Zbytek exkurze již proběhl bez adrenalinu. Pouze Viktorka řešila, jak se kravičky utírají po čůrání :-)

Byl to víkend bohatý na zážitky, únavu, ale především na pocit sounáležitosti a radosti z toho, že jsme byli všichni spolu. 

Možná vás napadne proč popisuji zrovna tento víkend, proč ne jiný?  Odpověď zní, že si ho chci zaznamenat jako zprávu o tom, že mám být za co vděčná. A já jsem!

Jsem vděčná:
-  za to, že se můžu vracet do míst, kde žili mí předci a kde nyní žijí mojí blízcí (rodiče a bráška).
-  že se do těchto míst můžu vracet s lidmi, které mám ráda.
- za každou hezkou chvíli, kterou můžu prožít. 
-za život, který žiji.
Díky!


Verunčini oblíbenci
Pozdrav od kraviček - výborné čerstvé mléko v parádní lahvi:-)





pondělí 13. dubna 2015

Moje premiéra

Včera jsme jeli na návštěvu k našim milým přátelům do Třebíče, se kterými jsme prožili moc hezký čas! Společně s námi do Třebíče také cestovala mj. deka, abych byla přesná  - MOJE ÚPLNĚ PRVNÍ ušitá deka :-)

Když jsem před časem přemýšlela o dárku pro jednu moji milou duši, stanovila jsem si jasná kritéria. Dárek by měl být mnou vytvořený, měl by dělat radost kamarádce i jejím blízkým a současně být multifunkční. Uvažovala jsem, jaká věc těchto vlastností by udělala radost mě. A nakonec jsem došla k závěru, že by to mohla být deka. Vzpomněla jsem si totiž na deky svého života:-) a teď prosím, nemyslím, peřinu pod kterou denně usínám (i když tu bych také neměnila). První z nich byla s beruškami. Balila jsem do ní sebe, panenky, medvěda, prostě kdo se dal:-) A také jsem se s ní ráda přikrývala, když jsem o pár let později četla u babičky na gauči knížky. Bohužel, současných časů se již nedočkala, přece jen byla má oblíbená:-) Poté ji vystřídala deka  s Maxi psem Fíkem, dárek od jedné kamarádky. Tu jsem hojně využívala, když jsem sedávala na posteli a učila se na zkoušky, venku fičelo a záclony na našich oknech na ubytovně se lehce chvěly. No a ta třetí - tak ta teprve přijde! Tu si totiž chci ušít. A myslím, že dobrý čas bude letošní dovolená:-)

Vraťme se však k mojí dekové premiéře:-) Skládá se z 80 čtverců  o rozměrech 18 x 18 cm, je vyztužená vatelínem 70 g/m2 a ručně prošívaná. Zejména to ruční prošívání byla příjemná terapie. Vím, že není dokonalá (na pohled lze odhalit nepřesnosti), nicméně jsem hrdá, že jsem ji došila ( poté co s námi "bydlela" několik týdnů v obýváku jsem si již nebyla jistá)  ale hlavně - je šitá s láskou! A ještě malý dodatek k výrobnímu procesu - barevné sladění čtverců jsem konzultovala se svým dvorním designérem, kterým je můj muž:-) Na rozdíl ode mě má prostorovou představivost a ta se u takhle velkého projektu obzvlášť hodila. 

Epilog - deka udělala radost nejen kamarádce ale i její rodině. V červnu se má kamarádce narodit třetí miminko, tak ji čeká zatěžkávací zkouška:-) Tak doufám, že dárek obstojí.

Vychytávky pro příště:
- ostřeji odšít růžky
- rubou stranu lemu přišít ručně
- používat kráčející patku

Čas zpracování: cca. 15 hodin (po kouskách)

Použitý materiál: zbytky látek, bavlněná látka na lem a spodek deky, vatelín, bílá bavlnka na vyšívání


Deka v plné parádě. A pokud hledáte nějakou zákonitost v řazení čtverců, tak vězte - žádná tam není :-) Neměla jsem totiž stejný počet čtverců od jednotlivých barev.

Rub a líc

Sbalená






čtvrtek 9. dubna 2015

Pexeso pro trpaslíka

Včera jsem předala v pořadí již druhé mnou ušité látkové pexeso (první je k nahlédnutí zde). Opět se jednalo o dárek, tentokrát pro jednoho malého trpaslíka, který bude mít tuto neděli křtiny. Tak snad udělá radost. Zatím ho asi spíš využije oslavencova sestřička, ale on do doby, kdy bude pexeso "in" také doroste:-)

Při šití jsem s láskou vzpomínala na moji babičku, která se mnou a mým bráškou (dnes chlap vysoký přes dva metry) neúnavně hrála pexeso. Nejraději jsme měli pohádkové, při něm totiž platilo dvojí vítězství. Prvním z nich bylo nalezení kartičky s Krakonošem (Krkonošské pohádky jsme prostě milovali) a druhé vítězství v počtu nalezených dvojic. A mimochodem - babička občas vyhrála, což dnes obdivuji. Mě totiž všechny děti suverénně porazí a to mi do sedmdesátky hooodně chybí:-)

Vychytávky pro příště:
 - použít bílý vliselin přes který je dobře vidět vodící čára, tím se čtverec lépe šije a není tak šišatý

Čas zpracování: cca. 5 hodin rozdělených na kratší etapy

Použitý materiál: druhá část pexesového panelu, vliselin, nitě


Karty jsou odhaleny:-)

Několik různých dvojic - od každé barvy jedna

Trpašličí sáček na pexeso

sobota 4. dubna 2015

Velikonoční

Loňská trojčátka

Milí čtenáři mého blogu, 
přeji vám požehnané Velikonoce, ať je to pro vás čas naděje a radosti!

 Křížulka