pondělí 29. února 2016

Zas o kousek dál

jsme na té naší cestě! Máme za sebou druhý soud, který dopadl dobře. Juch :-) Současně nařízené další jednání a naději, že v dubnu bude vynesen ten toužebně očekávaný rozsudek o osvojení a naše Myška tak bude naše i podle práva. Za tu dobu co ji máme si naplno obsadila naše srdce. Je úžasná, šikovná a zdravá. Takový velký malý zázrak.

A já si snad už zvykla na roli ženy na mateřské. Byl to docela skok - z plně pracující zaměstnankyně vklouznout do role ženy v domácnosti pečující o dítě. Začátky byly - takové kostrbaté. Přece jen to byla změna velká. Myslím, že velkým zlomem pro mě byl okamžik, kdy jsem byla krátce mimo domov a najednou jsem zjistila, že se mi stýská po Myšce :-) Do té doby jsem to spíš vnímala jako úlevu, když jsem na chvilku vypadla z domácnosti a o Myšku se staral muž. 

Také si zvykám na reakce lidí, když zjistí, že je Myška adopčátko. Poslední perličku mám z dneška - vypravily jsme se s malou na úřad, kde jsem podala paní za přepážkou tiskopis na potvrzení. Ona se nejprve rozhlédla a  následně se ke mně naklonila a pošeptala: "Vy máte holčičku od soudu?" Ano, čáp nám ji nepřinesl. Rozumím tomu, že pro lidi mimo rodinu a náš okruh přátel, může být skutečnost, že se setkali s adoptivní matkou zajímavá a někdy náročná v tom - jak reagovat. Rozpaky chápu, obavu abych nezranila otázkou a tím pádem jakési "bruslení" mezi frázemi také. Nicméně z mého pohledu jsou otázky, které by měly být zakázané. Např. Malá je adopčátko? Aha, tak to nemůžete mít děti? Uff.

Současně si neumím představit, že bychom adopci  před světem utajili. Pro lidi, kteří se o to v minulosti snažili to muselo být hodně náročné. Ono to člověka totiž dožene - minimálně se vás každý druhý ptá na porod. Kde jsem rodila a jak to šlo? Odpověď je jasná - bylo to rychlé a báječné :-)

V neposlední mj. řeším, jak a kam směrovat můj blog. Původně měl být o šití a drobných radostech. Upřímně této vize bych se chtěla držet. Jenže to má jeden háček - budu se muset vzmužit a konečně přesunout můj šicí kout z ložnice do druhé místnosti a také udělat pořádek v látkách. Nyní ho mám v obou místnostech tak napůl. Představa věčného hledání a přenášení věcí mě od šití odrazuje víc než láká. Z druhé strany Myška roste a chtělo by to začít šít. Takže to je má výzva na březen :-) 

Přeji vám hodně energie do následujících dní! :-) Mně totiž chybí a tak vyhlížím jaro...