Jméno

Oblíbená myška naší Myšky. Dárek k jejímu osvojení :-) Česká hračka více viz na www.hugochodibos.cz

Od první chvíle, kdy jsme o Myšce začali říkat našemu okolí, následovala jedna z častých otázek: "A to jméno už měla nebo jste ho změnili?" Až nás překvapilo, jak moc tato informace lidi, počínaje tříletou neteří  a konče sousedkou od naproti, zajímá. Naše odpověď byla jasná - jméno jsme ponechali. Už jenom ta představa, že u doktorky vysvětlujeme, proč se miminko jmenuje X a já ho oslovuji Y nás děsila. A upřímně řečeno, ta dvoukolejenost by byla opravdu hodně náročná. Stačilo objasňovat příjmení. A stejně nás dodnes naše dětská sestřička zve do ordinace pod původním Myščiným příjmením. I když naděje umírá poslední a třeba se do Myščiných devatenácti dočkáme změny :o)

Když konečně došlo k tomu, že jsem jela z matriky, kde jsem odevzdala její původní rodný list, a v batohu měla uložený ten nový, zažívala jsem zvláštní směs pocitů. Jedním z nich byla rozhodně radost, že už je konečně ta poslední tečka celého adopčního procesu za námi. Zároveň mi ale bylo trochu zvláštně z toho, že Myška má najednou úplně novou identitu, alespoň co se systému týče. Prostě už pod svými původními nacionály nikde nefiguruje. Vzdáleně mi to připomnělo situaci po svatbě, kdy jsem najednou také měla nové příjmení, k tomu jsem si změnila trvalý pobyt. Pak mi ale došlo, že tohle je ještě něco jiného. Já své rodné příjemní píšu do řady formulářů, Myška ho nikde uvádět nebude. Chvíli, ale opravdu jenom chvilku, mi bylo trochu smutno, že najednou nemá žádné hmatatelné pojítko se životem před námi, Poté jsem si ale uvědomila, že jí zůstalo její původní křestní jméno:-) A musím říct, že když mi toto docvaklo, tak se mi vlastně vnitřně trochu ulevilo. Vím, možná to zní zvláštně, ale prostě to tak je. A s mužem jsme se shodli, že jsme rádi, že jsme jí jméno ponechali.

Zjevně to ale nebývá pravidlem. Od samého začátku se nás téměř všichni zúčastnění profesionálové ptali, zda jí jméno ponecháme či ne. Konečně, tomuto tématu jsme se věnovali i na přípravce, ze které vyplynulo, že obecné doporučení je takové, že je vhodné, pokud to jenom trochu jde, dítěti jméno ponechat.

My jsme to takto nastaveno měli. Říkali jsme si, že jméno děťátku ponecháme, vyjma situace, kdy by si přineslo opravdu exotické či extravagantní jméno typu Esmeralda apod.(situaci, že by jméno nemělo přiděleno jsme moc neřešili). Tehdy bychom hledali jinou podobnou variantu.

Vím, že identitu netvoří jenom jméno. To rozhodně ne. Přesto si myslím, že pro dítě a později pro dospělého je důležité. Tvoří jeho součást od narození. O to víc jsem ráda, že Myška je Myška od samého začátku :o)

Látkování

Ještě před příchodem Myšky jsem si říkala, že bych jednou chtěla zkusit šátkování (rozuměj nošení dítěte v šátku a později v nosítku) a látkování (tj. používání látkových plen). Inspirací pro mě byla moje švagrová.

Po Myščině příchodu došlo poměrně dost rychle na nošení v šátku, který nám opravdu moc pomohl v navázání kontaktu. I když to zpočátku nevypadalo, tak Myška je dodnes nosící typ :-) A myslím, že velkou zásluhu na tom má citlivý přístup Ivy, u které jsme byly na soukromé lekci šátkování. Nošení si užíváme obě!

Látkování tak rychlý průběh rozhodně nemělo. Na začátku jsme chtěli používat jednorázovky, aby na Myšku nebylo moc změn najednou. Pak se objevila mykóza, kterou si s sebou přinesla z Domečku. A pak byla zima a já se nemohla nějak odhodlat... I když jsem si pořád říkala, že to chci aspoň zkusit, a že by mě to mrzelo, kdybych se k látkování nedokopala. Současně mě na celé situaci nejvíc štvalo to množství těžce rozložitelného odpadu. Jako jakousi úlitbu jsem začala používat ekopleny z DM.

Krátce poté co jsem muži říkala, že se obávám, že se k látce asi fakt neodhodlám,  nám došla zásoba jednorázovek. Myška totiž onemocněla, já se nedostala k plánovanému velkému nákupu a muž měl dorazit až pozdě večer. Hm, co teď? Ano, tušíte správně. Na scéně se objevily látkovky, které byly dosud zastrčené na dně skříně. A já je zkusila! Připadala jsem si jako experimentátor první kategorie. A především jsem čekala, co to s Myškou udělá. A ono se nestalo vůbec nic :-)

A tak od té doby převážně látkujeme (pouze v noci dávám jednorázovku, pak na delší cesty a o dovolené). Část látkových plen používám z výbavy mé švagrové. Část jsem pořídila z bazárku a od kamarádky. Kombinuji kapsovky (hlavně na doma) se systémem svrchních kalhotek (i když jsem k nim zpočátku měla výhrady, jenže venku opravdu vydrží víc). Mám tři pleny AIO s nacvakávacím jádrem (takže vlastně SIO), několik svrchňáčků a řadu vkládaček. Ano, je to práce navíc. Ale není to tak strašné :-) 

A hlavně mám příjemný pocit z toho, že: a) jsem překonala svoji liknavost (i když jsem k tomu vlastně byla donucena situací, co si budeme povídat). b) alespoň trochu snižuji produkovaný odpad c)  časem se nám vrátí i peníze vložené do pořízení látkovek.

Musím říct, že jsem přečetla řadu článků a diskusí o používání/nepoužívání látkových plen. Občas jsem nad některými názory žasla. Současně mě to však ještě více utvrdilo v mém přesvědčení, že  látkovky jsou šetrnější k přírodě i dětskému zadečku - minimálně v tom směru, že Myšku častěji kontroluji, zda je počuraná nebo ne. A taky je pravda, že mám štěstí, že se v látkovkách neopruzuje víc než v papírovkách a je v nich spokojená. Jediné, co mě trochu štve, je fakt, že jsem s nimi začala relativně pozdě. Z druhé strany - lepší než vůbec :-)

A pokud někdo z vás váhá, zda látkovky zkusit, přidávám několik zdrojů, ze kterých jsem čerpala při svém "studiu":o) Hezký přehled má Jitu, Syroovka nebo Madame Coquette. Zejména poslední zmiňovaná mě opravdu oslovila ve svém článku. V dost bodech vidím sama sebe.

Látkování zdar!

Edit: Od října 2016 látkujeme celodenně a spokojenost velká :-)

Letošní prázdniny

jsou téměř ve svém finiši. Než jsem se stačila pořádně nadechnout letního vzduchu, užít si tepla a světla, tak podzim klepe na dveře. Jsem ráda, že můžu říct, že jsme si je užili. Byly totiž tak jiné než ty předchozí roky! Snad poprvé od základní školy jsem měla o prázdninách volno (po základce jsem totiž každé prázdniny makala na brigádách), které jsme s Myškou využily především na cestování mezi prarodiči, doma jsme pobyly pokaždé jen pár dnů. V létě se nám prostě nechtělo být na sídlišti, zvlášť když u obojích prarodičů je zahrada a za humny louka, les. 

A bylo to moc fajn :-) Myška si to užila, obojí rodiče také. No, a já taky :-), byť to balení a vybalování mě opravdu nebaví. A taky nám chyběl tatínek.  Z druhé strany mohu říci, že díky častým přejezdům se stávám odborníkem na rychlobalení batolete :-), sebe zvládám sbalit, díky dřívějšímu pendlování na trase intr - domov a později ubytovna - domov, bez problémů.

Místo dalších řečí přikládám pár snímků z jedné letní procházky s Myškou.

A přeji hezké, teď už snad zase, letní dny!

Jo, třešně zrály, sladký třešně zrály a teplej vítr vál

V dáli moje milovaná Javořice

Zvládly jsme nasbírat i trochu borůvek. Myška pak byla celá namodro :-)

Po psovi a kočce, další Myščino oblíbené zvíře. 

Kolmanův křížek, čerstvě po rekonstrukci.