Chytila jsem na pasece žížalu

písnička z mého dětství. Její slova mi zněla v uších, když jsme si s Myškou domů vezly násadu kalifornských žížal, které měly obsadit náš vermikompostér. O žížalím kompostéru jsme  s mužem mluvili už vloni. Pravda, muže představa žížal v bytě trochu vyděsila, ale po ujištění, že jsou světloplaché a nebudou mít důvod, někam utéct kapituloval :-)

Na rozjezd vermikompostéru je nejvhodnější období duben - květen (tehdy nemají být tak velká horka a podmínky pro aklimatizaci žížal by měly být příznější). Loňské jaro jsme řešili nemoci, na žížaly nezbyl čas. Letos jsme tento rest dohnali :-)

O vermikompostování jsem si našla různé články, poradny a videa. Většinou jsem však našla články psané s časovým odstupem. A tak jsem si řekla, že si naše sžívání s žížalmi budu alespoň v bodech dokumentovat, abych mohla předávat informace dál. 

Podstata vermikompostování je celkem jednoduchá. Vytvořený bioodpad dáváte do patrového kompostéru, ve kterém žijí žížaly, jež ho následně přemění na vermikompost (prostě kompost :-)) Když je jedno patro naplněno, přidá se další, do kterého se žížaly postupně přemístí. Obsah naplněného patra lze použít do truhlíků, na záhonky jako kvalitní hnojivo. Vyprázdněné patro se dá stranou a použije se, když je opět potřeba na přemístění žížal. A tak pořád dokola :-) Zároveň lze získat žížalí čaj, který je vhodné hnojivo pro rostliny. 

Žížaly máme necelé tři týdny, kompostér je tedy v procesu rozjezdu. Dosud je krmíme cca. 2x týdně dvěma hrstěmi nadrobno nakrájeného bioodpadu. Jako bonus jim dávám ještě kávový lógr, protože ten ony moc rády :-) Faktem tedy je, že nám stále spousta bioodpadu, který distribuujeme dál, stále přebývá. Věřím však, že se časem dopracujeme k tomu, že alespoň polovinu našeho bioodpadu žížaly budou schopny zpracovávat. Zároveň je na místě říct, že vařím obden, spotřebováváme ovoce a zeleninu, takže bioodpadu máme asi víc než průměrná tříčlenná rodina a také to, že ne všechno lze do vermikompostéru dát (např. citrusové plody by tam neměly ve velkém množství přijít, slupky od cibule, zpočátku slupky od brambor a košťáloviny - u posledních dvou položek je potřeba pro kvalitní rozklad dostatek žížal).

Mrzí mě, že v naší městské části není nějak systémově řešen bioodpad, zároveň nemáme prostor na klasický kompostér, jsme tedy odkázáni na posílání bioodpadu dál. Z tohoto důvodu jsme hledali ještě další způsob, jak bioodpad zpracovávat. Někdo chová morčata či jiné mazlíčky, my máme žížaly :-) A Myšku baví jejich krmení, to ráda asistuje.

Nezastírám, že s vermikompostováním mám spojenou obavu z výskytu octomilek (velmi otravných mušek, které všichni známe), které jsou jen velmi těžko zničitelné. Snažila jsem se udělat maximum preventivních kroků viz níže, tak uvidíme :-)

A teď už k samotnému procesu žížalího zabydlování :-)

Žížalí domek - vermikompostér Urbalive. Máme k němu ještě jedno patro, to však momentálně nepotřebujeme. 

Nejprve v něm bydlel králíček :-)

Pohled na textilii přes kterou bude do spodní nádoby prosakovat žížalí čaj. Ten se pak stáčí uvolněním kohoutku umístěného na spodku vermikompostéru.

Připravená podestýlka z natrhaného plata na vajíčka. 

Naše násada žížal. Dost jich nebylo vidět, protože byly v hlíně. Údajně jich tam bylo být cca. 150 - 200. Nepočítala jsem je :-), myslím si však, že jich bylo méně. Nicméně teď se hezky množí. 

První bašta pro žížaly. Už je zpracovaná.

Kompostovací proces na startu :-)

Po 14 dnech. Žížaly se množí, baští a zatím se mají dobře. Dala jsem přes ně ještě černou netkanou textilii - to kvůli eliminaci riziku zahnízdění octomilek. Zároveň nakrájený bioodpad mám v sáčku v mrazáku - krmíme je zatím 2x týdně a nechci, abych jim tam dávala už "nalomený" bioodpad s vajíčky octomilek. Až budeme krmit každý den, tak tento mezikrok odpadne. Místo octomilek se v kompostéru rozmnožili malí bílí broučkové - chvostoskoci. Žijí v symbióze se žížalami a  podílí se na procesu kompostování. Nicméně jejich větší výskyt značí, že je v kompostéru velká vlhkost, proto ty nasypané piliny na povrchu. Vypadá, že zabraly, tak uvidíme, jaký bude další vývoj. 

Pokud máte někdo zkušenosti s žížalím kompostérem budu ráda za jejich sdílení! Zatím můžu říct, že to je fajn edukativní proces, který zaujal celou rodinu :-) Kompostér máme v kuchyni a vážně nezapáchá a to jsou teď vedra.  Práce na víc to trošku je, ale ne moc. Ale co je pro nás hlavní, je skutečnost že v kompostování resp. v udržitelném koloběhu potravin vidíme smysl!

Žížalám zdar! 

Šeříky

jsou pro mě symbolem května a tím i oslav konce války. Právě kyticemi šeříků vítali moji prarodiče ruské tanky, které projížděli jejich rodištěm. Dnešek je státním svátkem, pro mnohé z nás volný den, který si prožíváme dle svých plánů (pokud okolnosti dovolují).

Současně je to den, který patří minulosti a její připomínce. Myslím, že zejména v současné době, kdy má část naší společnosti tendenci zapomínat, je důležité si toto výročí připomínat. Žít v míru a ve svobodné zemi není vůbec samozřejmostí!

Přikládám dva knižní tipy, které se ke konci války vztahují. Jedním z nich je od Kateřiny Tučkové román "Vyhnání Gerty Schnirch", velmi hezkou recenzi, se kterou do puntíku souhlasím o ní napsala Zuzka. Velmi ve zkratce - jedná se příběh české Němky, mladé ženy, která je vyhnána a zařazena do pochodu smrti i se svým půl ročním dítětem. Celý příběh se má přesah až do 90. let minulého století, kdy se pomyslný kruh uzavřel.

A druhá je moje srdcovka - Zdivočelá země. Kniha i  seriál o osudech válečného letce Antonína Maděry. Knihu  jsem si koupila už v roce 1997. Četla jsem ji několikrát, seriál jsem také viděla opakovaně. Jak jsem psala - prostě je to taková moje srdcová záležitost :-)

My čekali jaro, zatím přišlo léto...

Další víkend mimo domov. Bylo fajn, jen to cestování, balení a vybalování je úmorné. Přišlo jaro-léto. Teplotou letní dny, teplé noci. Krásné, jen kdyby to nebylo tak rychlé. Mám moc ráda období rozkvetlých stromů, keřů, teplých dnů a nocí, dlouhých večerů. 

Poslední roky se však začíná projevovat sucho, zásoby vody v půdě pramalé. Jak prohlásil bráška, pokud bude takto ještě dva týdny, tak nebudou mít (rozumějte zemědělci), co sklízet - takže čekání na déšť...

Boso-písková sezóna zahájena

Pokus o věneček. Panenka s utrženou ručičkou, Myščina oblíbená. 

Všechno v květu

Letos u rodičů kvetou mladé jabloňky, ty staré s "moštovacími jablky" si daly pauzu. 

Můj oblíbený šeřík. Bez něj si jaro nedovedu představit.

Za našima. Obilíčko vyklíčilo, snad ho ten nedostatek vody v půdě úplně nezničí. 

Vlaštovky se nám vrátily zpátky. Když jsem byla malá, bylo jimi osázené elektrické vedení.  Nějakou dobu jsem měla pocit, že vídám jen osamělé ptáčky. Teď jich jsou občas vidět menší hejna. 

Z víkendu

Dneska jsme se vrátili z víkendu od manželových rodičů. Byl to moc hezký čas. Hodně práce uděláno (kupodivu mě letos z pletí zatím nic nebolí), hřiště navštíveno, příjemná  páteční modlitební chvilka v tamním sboru, jízda na kole (Myška už odrážecí kolo zvládá), snaha o jízdu na tříkolce (a skok do malin) především však dobré vztahy. A to není vůbec málo :-)

Večerní zalévání s pomocnicí. Tyhle šaty jsem šila před čtyřmi roky pro nejmladší neteř, teď je nosí Myška.

Všechno v květnu. Jen to je nějak moc rychlé...

Vypletá cestička - hned je širší :-)

Na keřích nám roste leccos :-)

První várka libečku na sušení. 

Košíkářka

ze mě nebude :-) K tomuto závěru jsem došla o Velikonocích, kdy jsme s mojí milou švagrovou "motaly" resp. ona pletla a já motala mističky ve tvaru vajíčka pro naše malé slečny. Naše idea byla, že si do nich dají vajíčka a mňamky, které měly druhý den hledat po zahradě. No, vajíčka jsem tam nakonec dala já, mňamky totiž zmizly rychlostí blesku. 

Materiál - pedig

Ve finále jsem s výsledkem svého "motání"  byla celkem spokojená. Do většího projektu bych se  asi zamotala doopravdy :-) Nicméně mě tahle činnost vyburcovala k myšlence, že bych se vrátila k pletení (to jsem opustila někdy v pubertě). Dá se lehce přenášet, nemusím na něj vytahovat stroj a plést se dá tařka všude. A aspoň bych neměla tendence čučet do mobilu. S tím teď docela bojuji a reálně uvažuji o odpojení dat. Pokud se totiž např. na cestě v MHD, když cestuji sama, při čekání u doktora (opět sama), okamžitě nezačtu do knížky, tak pak mě to svádí "zkontrolovat" své oblíbené blogy... Aspoň že ten facebook nemám :-) 

A tady několik sáčků, které jsem holkám ušila na ty jejich poklady, které hledaly na velikonoční pondělí v zahradě.

Setkání s pohádkovou vílou

Když Myška uviděla tuto fotku na kafeautomatu v nádražní hale, tak prohlásila, že to jsem já. Ne, nejsem :-) tak krásná a  mladá nejsem, ale pihy a zrzavé vlasy mám, to zas jo :o)

Z prodlouženého víkendu jsme se dneska s Myškou vracely vlakem. Na cestách jsme byly už od rána s mezipřistáním v Jindřichově Hradci, odkud jsme pokračovaly dál. Myška byla ve vlaku úžasná - četly jsme si, modelovaly, povídaly, baštily (to především :-)) Když jsme vystoupily na nádraží, tak jsme byly obě v dobrém rozmaru. Ten mě však následně opouštěl při každém dalším kroku. Na zádech mě tížil batoh, v ruce cestovka a příruční taška přes rameno...

V MHD jsme se s Myškou usadily na sedala a pokračovaly posledních 20 minut domů. Jenže ouha, nastala věc, se kterou jsem nepočítala. Myška usnula. Hlubokým spánkem, kdy je tuhá a naprosto neprobuditelná. Uff.  Asi kdybych se hodně snažila, tak by se zdařilo ji probrat, ale následoval by velký hysterák a naprostá nespolupráce. 

Vymýšlela jsem různé strategie, jak dostat Myšku i zavazadla domů, že obojí najednou nedám, bylo víc než jasné. Nakonec jsem požádala o pomoc s výstupem z dopravního prostředku jednu paní. Na první pohled bych ji tipovala na manažerku. Paní mi ochotně vynesla ven tašky. Následně mi nabídla, že se mnou dojde domů nebo nás odveze autem před dům. Chvíli jsem váhala (v mysli mi proběhly různé otázky mj. zda je to bezpečné - hrozné, jak jsme v tomto směru ovlivňováni médii), ale nakonec jsem s úlevou souhlasila. Opět mi vzala tašky, já nesla Myšku a batoh. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsme potkaly pohádkovou vílu. 

Víla nás dovezla před dům a počkala než odnesu zavazadla i Myšku do bytu. Chtěla jsem jí kromě díků něco dát - nabídla, co jsem zrovna měla u sebe -  vajíčka nebo rybu. Jenže paní zrovna ode dneška držela dietu, v rámci které tyto potraviny nemůže. A tak celou epizodu uzavřela tím, že to mám brát tak, že prostě udělala dobrý skutek. A já doufám, že to dobro budu moc poslat v jiné podobě dál...

Jsem dneska hodně unavená, ale ten dobrý pocit ten přetrvává. Tak ještě jednou díky!

Pexeso trochu jinak

Dnes spíš obrazem :-) Už docela dlouho u nás frčí Červená Karkulka a Budulínek. Myslím, že především díky divadélku, které Myška miluje, a ve kterém máme mj. tyto dvě pohádky. O víkendu jsme s kamarádkou vyrazily na Dyzajnmarket. Když jsem si procházela plán stánků, tak mě zaujala Kreslíkárna a její pexesa. 

Sice jsme dotčený stánek poměrně dlouho nemohly objevit, ale nakonec se podařilo :-) Takže doma máme dvě pexesa, která se dají hrát jako pexesa (překvapivě :-), ale také se podle obrázku dá skládat příběh pohádky. Pexeso zatím Myšku moc nebere, ale skládat pohádku, to ona ráda. 

Příběh pohádky je notoricky známý a obrázky zachycují ty nejstěžejnější chvíle.

Akvarelové obrázky se líbí nejen Myšce. 

Moc hezká je i krabička na kartičky. 

A Červená Karkulka

Přečteno!

V lednu jsem se na blogu Syroovky dočetla o knize Opuštěná společnost od Erika Taberyho. Neváhala jsem a knihu si pořídila jako dárek k narozeninám :-) A pustila se do čtení.

Oceňuji, že autor pracoval s fakty, že se nebál hovořit o tématech, která jsou těžce uchopitelná a přece tak důležitá - např. ohrožení médií, populismus, hledání hodnot, o které bychom se mohli jako společnost opírat, a které intuitivně očekáváme i od představitelů státu! Někteří naši politici včetně prezidenta jimi jako nositelé nejsou, bohužel.

Dočetla jsem v  pondělí. A pocity? Kniha je skvělá a můžu se podepsat pod to, co ve své recenzi píše Martina.  Po dočtení mě ale zároveň mrazilo a strach vystrkuje růžky. Jenže strach zároveň ochromuje, tak radši hledám odpověď na otázku, co můžu udělat já jako jednotlivec, my jako rodina, aby bylo líp? Stačí žít poctivě, lidsky, nebýt pasivní ke lži, závisti? Mělo by...  A další otázka, která mě při čtení napadala -  může se historie opakovat? Odpovídám slovy Svěrákovy písničky: " Jisté to není, možné to je...".

.

Ano, současné nastavení společnosti a politiky je výzva pro nás všechny. Výzvy mám svým způsobem ráda, potřebuji však současně naději, že mám šanci ji zvládnout. Tady je však  situace náročnější v tom, že se jedná o výzvu každého z nás a ve výsledku jde o celou společnost. A tak jen nezbývá doufat, že si tu svobodu uchráníme! I když se mi naděje, že tomu tak bude, hledá čím dál tím hůř.

A nakonec ještě přidám 20 lekcí z historie od historika T. Snydera,  které v knize také najdete. Myslím, že stojí za zamyšlení. Omlouvám se nepříliš vysokou kvalitu fotek, ale bohužel se mi nepodařilo lépe zaostřit. Tak aspoň takto.

Koloběžka první

 Napadla mě během dneška kolo, kolo, koloběžka. Ta by stála za pokus, polojízda, poloklus....

Dospělí to neocení pro ně koloběžka není. Nemáte však ponětí, co to bude pro děti....
Hlavně když je růžová, s třásněmi a košíkem pro pasažéra.

Myška objevila další přibližovadlo :-) po motorce, kterou vzala na milost teprve vloni v létě, to je koloběžka! Nejprve ji okoukla u kamarádek a krátce na to ji dostala jako dodatečný vánoční dárek od prarodičů.

A od té doby řádí - nejraději by na koloběžce jela i do postýlky.A tak jsme s mužem vytáhli i tu naši kolobku :-) Někdy si dáváme s Myškou závody. Jindy je stopařka, která chce svézt.

      Kdo má hlavu těžkou, těžkou

 ať to zkusí s koloběžkou,
štěstí se mu vrátí zpět. 

Kdo má vítr kolem uší, 

komu srdce láskou buší,

                              toho baví, baví svět. (Text: Zdeněk Svěrák).

Velká holka

Jednoho rána jsme vykoukli z okna ven a bylo krásně bílo. Ještě ten den jsme vyzkoušely sáňkování z tohohle kopečku u nás na zahradě. I když se to na první pohled nezdá, svištěly jsme dolů hezky :-)

Ve středu jsme se s Myškou vrátily od rodičů. Máme za sebou dvanáct náročných dnů. Mamka se vrátila domů v lepším stavu, než jsme očekávali. Poměrně jistě chodí s chodítkem po bytě, s dopomocí se dokáže obléknout  a svléknout. Je schopna si dojít sama na wc, najíst se, pomoc např. se škrábáním brambor apod.. Takže pokrok veliký! 

V ostatních oblastech sebeobsluhy včetně přípravy jídla apod. je na tom podobně jako Myška . Potřebuje pomoc, péči další osoby. Díky naší paní doktorce za mamkou bude třikrát týdně docházet zdravotní sestřička (aplikovat injekce, cvičit, hlídat hladinu cukru v krvi). Podařilo se mi dojednat pravidelnou návštěvu pečovatelské služby kvůli mamčinu sprchování a v neposlední řadě je zajištěna dovážka obědů. Uff. S klidným svědomím můžu říct, že mise splněna :-) I tak hodně věcí zůstává na taťkovi a bráchovi, věřím však, že to zvládnou. A my také nemizíme z povrchu zemského. Jen kdyby byli blíž...

Ty dny kdy jsme byly u našich jsem se nezastavila. Zároveň jsem cítila, že mají svůj řád a svůj rytmus a především, že má naše přítomnost smysl. I když to bylo a je náročné nejen na fyzické síly, ale především na trpělivost a  empatii. 

Myška byla úžasná - chodila se mnou pro dříví na zatopení v kamnech, pomáhala mamce s oblékáním (např. podávala kalhoty, ponožky apod.), asistovala mi při pečení buchet, štrůdlů, zatápěla s dědou v kotli a za strejdou se vrhala, kdykoliv ho viděla :-)  Zároveň jsme si každé odpoledne užívaly dětskou společnost. Díky tomu, že napadl sníh, tak jsme také hodně sáňkovaly. Dokonce jsme vyrazily na sáňkách na nákup :-)

Před několika dny mi Myška oznámila, že chce být veliká, a že si to moc přeje :-) Vzpomněla jsem si, jak jsem si kdysi  toto přála taky. Když jsem pak byla formálně dospělá, tak jsem z toho zas až takovou radost neměla. I když jsem studovala, pracovala, tak jsem se vnitřně cítila jako ta mladá holka z intru :-) Tenhle pocit v sobě pořád trochu mám. Zároveň si uvědomuji, jak se dostávám na pomyslnou hranici, kdy se láme role rodiče a dítěte. Najednou se rodiče ocitají v pozici těch, kteří potřebují pomoc a začínají být na nás závislí. Když jsem obtelefonovávala výše zmíněné služby tak jsem najednou cítila, že už jsem velká holka, a že už jsem opravdu dospělá se vším všudy. Jen to ještě chvíli mohlo počkat. Stáří dorazilo k našim dřív, než jsem předpokládala. 

Moc děkuji všem, kteří na nás mysleli a myslí! ♥

Připraveni?

Už dřív jsem tu psala, že moje mamka prodělává rehabilitaci po náročné nemoci a operaci kyčle. Zítra se vrací po devíti měsících domů! S Myškou jsem od soboty u našich. Příprava na příchod mamky dneska vrcholila. Upravená postel  na příjemných 50 cm, chodítko v pozoru, nástavec na WC nainstalován. Jen ten pásek na hrazdičce nad postelí ještě není. 

Dneska jsme se s taťkou večer na sebe koukli a oba se zeptali: "Jsme připravení?" Nevím. Technicky snad jo. Myslím ale že si zatím nikdo z nás neumí představit, jaká tahle etapa bude. Než mamku odvezli do nemocnice byla schopná se postarat o domácnost. Teď jsme rádi, že s chodítkem dojde ke stolu. Oproti prázdninám to je pokrok velký.

Uvidíme, jak nám to  půjde. Určitě to však bude cesta, na které zas o trochu víc poznáme sami sebe. Tak se připravme na start :-)

Dnešek...

Dneska se mi jedno z mých přání nesplnilo. I to se stává.
Snažila jsem se na tuhle variantu připravit. A stejně mě to hodně mrzí.
Výsledky voleb respektuji.
Stejně tak respektuji voliče stávajícího prezidenta.
Důsledky voleb  jsou pro mě depresivní.
Přemýšlím, co můžu jako jednotlivec dělat v následujících pěti letech, jak přispět k tomu, aby se sociální bubliny k sobě přibližovaly a ne oddalovaly?
Jednou budem dál! Určitě :-)

Edit: Od včerejška mám pořádný povolební splín. A naprosto vážně strach, jak to bude dál. Nějak se té pachuti nemůžu zbavit. Tu naději, že jednou bude líp, u mě teď vystřídala skepse...

Lednový mix

Josef, Čapek, O pejskovi a kočičce - Jak hráli divadlo a co bylo na Mikuláše

Leden už je téměř na konci a já mám pořád pocit jako kdybych měla teprve rozesílat Pfka.

Mám radost, že už je déle vidět a my můžeme později přicházet domů z procházek, z hřiště.

Vrátila jsem se, v rámci svého pidiúvazku,  po více jak dvou letech na místo, kam jsem pravidelně v rámci zaměstnání jezdila - naše detašované pracoviště. Zvláštní pocit - místo je pořád stejné, lidi taky (jen u některých přibyly vrásky a šedé vlasy) a mně přišlo jako kdyby v mezidobí uteklo nejméně sto let.

Celý leden se dávám do kupy zdravotně - nejprve jsem se vzpamatovávala ze střevní chřipky, teď zas řeším virózu. Těším se na jaro!

Myška prožívá své období vzdoru se vším všudy. Občas ji sbírám ječící na ulici z chodníku (to mi jde, loňský trénink se neztratil), občas tisknu zuby, abych zachovala klid (to jde hůř). Nicméně VŽDY si v těchto chvílích opakuji svoji mantru: "Je to jen období... Je to jen období..." 

Když se Myška zrovna nevzteká tak žasnu, co už všechno umí (naposledy nás dostala, když naprosto v pohodě hrála svoji roli Karkulky), jak je empatická ( např.když jsem zvracela do záchodu, tak mi hladila záda a uklidňovala mě slovy: "Uzdravíš, neboj!"). A taky u ní shledávám potenciál pro pomáhající profesi - našla jsem v knížce kus koláče. Myška mi vysvětlila, že ho chtěla dát vlkovi, aby nesežral panenku Járinku :-)

A baví nás, jak má ve věcech jasno! Aneb - "Až budu větší, větší, budu mít pindíka!" Hláška, kterou nás oblažuje poměrně často. A na rozdíl od zbytku národa víme, jak dopadnou prezidentské volby - prezidentem totiž bude Myščin tatínek :-) Alespoň tak to vidí naše dvouleťačka.  

Mějte hezké dny!

Boj s větrnými mlýny

Sada sáčků se sáčkem, do kterého se zabalí a následně vhodí do tašky, kabelky. 

Sáčky na ovoce a zeleninu. Jeden z mála loňských šicích dárků k Vánocům. Na přání jedné z kamarádek. Udělalo mi radost :-) Sama sáčky používám už více jak rok a dosud jsem zaznamenala buď pozitivní reakce nebo neutrální. Negativní zatím žádnou a to je používám nejen u nás v Bille. 

Upřímně řečeno téma odpadu resp. snaha o bezodpadovost pro mě začalo být více aktuální teprve poté, co jsem zůstala doma s Myškou. A najednou jsem viděla, kolik odpadu tvoříme. 

Tento týden jsem se se setkala s jednou kamarádkou a mimo jiné jsem se jí zmínila, že se chystám cestou od ní stavit v bezobalovém obchodě. Následoval rozhovor v tomto duchu: 

"Aha, a je to lepší? Ty potraviny jsou tam drahý."

"To máš pravdu, většina potravin je dražších a doufám, že se tohle časem změní. A všechno se bezobalově nedá pořídit. Z druhé strany jsou to kvalitní potraviny, můžu si jich nakoupit množství, které mi vyhovuje (což zejména u některých mouk a luštěnin oceňuji) a nepřinesu domů žádný plasty navíc."

"Jo, to jo. Ale když je přinesu tak je hodím do tříďáku a je to."

"To jo, ale  vzhledem k tomu, co všechno je baleno v plastech, je fajn, když do tříďáku nic nejde."

" To máš recht, ale jde to vůbec, není to boj s větrnými mlýny?". 

Tři podobně malé, jeden velký např. na brambory :-)

A tady jsme se myslím dostaly na pomyslný bod zlomu. Strašně dlouho jsem taky jako vrchol ekologie viděla třídění odpadu (a teď to nemyslím nijak ironicky - prostě to tak bylo). A víc se nezajímala, kam ty odpadky mizí. Myslím, že díky některým blogům  a hlavně díky knize Domácnost bez odpadu od Bey Johnsonové jsem se dostala o krok dál - tj. uvědomila jsem si, že třídit je potřeba, ale předcházet vzniku odpadu je ještě vyšší level.A taky jsem tím stihla "nakazit" manžela :-) 

Jsem přesvědčená, že to jde, a že naše snažení má smysl. Jinak bych netahala na nákupy látkovou tašku, pytlíky, krabičku na tvaroh, koláčky, nepoužívala přírodní a z velké části nebalenou kosmetiku a drogerii (zde jsou ceny vyrovnanější s běžnými obchody), nenakupovala alespoň něco v bezobalu, neměli jsme doma dřevěné kartáčky na zuby, nenosili bychom ven lahve s vodou nebo termosku apod. Jo, je potřeba na ty věci myslet a je fajn, když v tom člověk nejede sám.

Vím, jsou to drobnosti. A vnímám, že se jedná o běh na dlouhou trať, než bude vidět nějaká změna v systému. Nicméně si myslím, že minimálně začít přemýšlet o tom, kde se dá ušetřit plast je prima začátek. Ne, není to agitka, nebojte :-) Jen je to "moje téma" a proto patří i sem na blog. 

A taky musím dodat, že to trochu boj je, a že někdy plast vyhraje.  Prostě je potřeba hledat zdravou míru, jako ve všem :-). 

A zde je několik blogů, kde čerpám inspiraci. Pokud máte ještě nějaký další tip, budu ráda za Vaše doplnění.
evule-kotule.blogspot.cz
www.czechzerowaste.cz
zijememinimalismem.cz
loveyourhome.cz
reduca.cz

Jaký byl?

Na přelomu každého roku má člověk tendenci hodnotit rok předchozí. Nejsem v tomto jiná. Když jsem byla mladší a psala si na střední deníky, tak jsem na konci roku vždy sepsala významné události a data, které ten rok přinesl. Deník už si nepíšu dávno, důležitá data a události ano. 

Rok 2017 nebyl rokem přelomovým jako např. 2015 (příchod Myšky), zároveň to ale nebyl rok úplně klidný. Myslím, že největší a nejnáročnější událostí byla mamčina nemoc a snaha nás všech, aby se vrátila zpátky mezi nás v co nejlepší kondici. Mamčina rehabilitace trvá už řadu měsíců, nicméně za pár týdnů se bude vracet definitivně domů! Začátek bude určitě těžký, věřím však, že to znovu dáme. Těžší než loňské léto to snad už nebude...

S mamčinou nemocí se také pojí mnohem častější pobyty u rodičů. O prázdninách jsme cestovali buď autem (když jel s námi muž) nebo já a Myška vlakem. Už jsme celkem zdatné vlakové harcovnice :-) Nicméně v září padla kosa na kámen a já se prostě k našim musela dopravit sama autem. Uff. Nejsem člověk, kterého by řízení bavilo či naplňovalo. Řidičák jsem si udělala v osmnácti, následně zavezla celou rodinu do příkopu a pak už jsem se bála za volant sednout. A díky tomu že bráška je řidič profesionál (už ve dvanácti byl schopen zacouvat do vrat s traktorem a fůrou sena) tak mě ani nikdo nenutil. Ve třiceti jsem si udělala rekondiční výcvik a pak začala trochu jezdit. Jenže stačilo, aby špatně svítilo slunce, jinak vál vítr a já odmítala jet. Chudák muž, užil si se mnou svoje. Myška mě k řízení trochu donutila - potřebovala jsem s ní jezdit na rehabilitaci. Velký zlom nastal vloni, když jsem vyrazila autem na Apaluchu - ujela jsem 160 km sama s Myškou (věděla jsem totiž, že bych jinak potřebovala najmout si soukromý vagon a k tomu dva sluhy :-))

Od té doby jsem dlouhou trasu nejela. Až zase na další Apaluchu, na kterou jsem jela přes své rodiště (opět cesta cca. 160 km). A dala jsem to!!! A pak znovu a chystám se zas :-) Tak na tohle jsem hrdá, velký milník za mnou. Další byl, když jsem vezla sama auto do servisu :-)

Fascinuje mě, jaký skok udělala za loňský rok Myška. Z malého batolátka začínáme mít doma slečnu, která už má svůj názor :-), hezky povídá, zpívá, je pohybově zdatná a samozřejmě  má svoje období vzdoru. Její specialitou a jakýmsi esem je ztráta dechu při atace vzteku. Celkově je ale malá úžasná a začíná být skvělá parťačka :-)

Mám zkušenost, že v každém roce člověk zažije něco náročného (někdy víc, někdy méně) a zároveň něco pozitivního. Myslím, že velkým darem loňského roku bylo a je přátelství s jednou kamarádkou, se kterou jsme se potkaly na hřišti. Ona má dvě děti, holčičku o něco starší než je Myška a malého chlapečka. Začaly jsme si povídat, zjistily jsme, že máme stejnou profesi, podobné názory nejen na výchovu, zkrátka že si sedíme! A to že bydlí ve vedlejší ulici je úplně to nej :-) Mám několik velmi dobrých kamarádek, bohužel jsou daleko nebo dál, nicméně pro každodenní koloběh je strašně prima mít někoho stejně naladěného blízko :-)

V loňském roce jsem se hodně posunuli ve snaze o co největší bezodpadovost naší domácnosti. Úplně bez odpadu nám to nejde a asi ani zcela nepůjde - na to nejsou v ČR dostatečné podmínky. Nicméně mám radost, že s mužem oba používáme látkové tašky a sáčky na ovoce a zeleninu, že jsem zrušila koš v koupelně, že důsledně třídíme odpad včetně bioodpadu, že jsem začala uklízet pomocí octu a sody, absolvovala jsem bezobalové nákupy... Prostě takové malé drobnosti, které potěší!

Jsem zvědavá, co nám rok 2018 přinese. Věřím, že to bude rok dobrý, a že výzvy které jsou před námi zvládneme. A jak už jsem psala v minulém postu - moc si přeji jiného prezidenta. Ať už Drahoše nebo Fischera (byť ten je mi bližší), hlavně ne stávajícího hradního pána. Tak si držme pěsti!

A tady září - prosinec v obrazech :-)

Na slunečná rána se těším moc.

Po sbírání brambor - počasí nám vyšlo krásné.

Šípky na Apaluše - tentokrát ve Starém Hobzí.

Lucerničky do lampionového průvodu, který jsme nakonec nestihli...

Jako za mého dětství - sušení bot a rukavic u trouby.

Kontrola kvality sněhu :-) Medvěd nesmí chybě.

Adventní kalendář - sáčky stejné jako vloni, náplň částečně jiná. 

Společná výroba adventní věnců byla moc fajn. 

Letos i Betlém. Myška si s ním chtěla hrát a tak většinou vypadal jak po nájezdu vojáků. 

A letos jsme dali i trhy.