středa 28. února 2018

Přečteno!



V lednu jsem se na blogu Syroovky dočetla o knize Opuštěná společnost od Erika Taberyho. Neváhala jsem a knihu si pořídila jako dárek k narozeninám :-) A pustila se do čtení.

Oceňuji, že autor pracoval s fakty, že se nebál hovořit o tématech, která jsou těžce uchopitelná a přece tak důležitá - např. ohrožení médií, populismus, hledání hodnot, o které bychom se mohli jako společnost opírat, a které intuitivně očekáváme i od představitelů státu! Někteří naši politici včetně prezidenta jimi jako nositelé nejsou, bohužel.

Dočetla jsem v  pondělí. A pocity? Kniha je skvělá a můžu se podepsat pod to, co ve své recenzi píše Martina.  Po dočtení mě ale zároveň mrazilo a strach vystrkuje růžky. Jenže strach zároveň ochromuje, tak radši hledám odpověď na otázku, co můžu udělat já jako jednotlivec, my jako rodina, aby bylo líp? Stačí žít poctivě, lidsky, nebýt pasivní ke lži, závisti? Mělo by...  A další otázka, která mě při čtení napadala -  může se historie opakovat? Odpovídám slovy Svěrákovy písničky: " Jisté to není, možné to je...".




.

Ano, současné nastavení společnosti a politiky je výzva pro nás všechny. Výzvy mám svým způsobem ráda, potřebuji však současně naději, že mám šanci ji zvládnout. Tady je však  situace náročnější v tom, že se jedná o výzvu každého z nás a ve výsledku jde o celou společnost. A tak jen nezbývá doufat, že si tu svobodu uchráníme! I když se mi naděje, že tomu tak bude, hledá čím dál tím hůř.

A nakonec ještě přidám 20 lekcí z historie od historika T. Snydera,  které v knize také najdete. Myslím, že stojí za zamyšlení. Omlouvám se nepříliš vysokou kvalitu fotek, ale bohužel se mi nepodařilo lépe zaostřit. Tak aspoň takto.







úterý 20. února 2018

Koloběžka první


 Napadla mě během dneška kolo, kolo, koloběžka. Ta by stála za pokus, polojízda, poloklus....

Dospělí to neocení pro ně koloběžka není. Nemáte však ponětí, co to bude pro děti....
Hlavně když je růžová, s třásněmi a košíkem pro pasažéra.

Myška objevila další přibližovadlo :-) po motorce, kterou vzala na milost teprve vloni v létě, to je koloběžka! Nejprve ji okoukla u kamarádek a krátce na to ji dostala jako dodatečný vánoční dárek od prarodičů.
A od té doby řádí - nejraději by na koloběžce jela i do postýlky.A tak jsme s mužem vytáhli i tu naši kolobku :-) Někdy si dáváme s Myškou závody. Jindy je stopařka, která chce svézt.

      Kdo má hlavu těžkou, těžkou
 ať to zkusí s koloběžkou,
štěstí se mu vrátí zpět. 
Kdo má vítr kolem uší, 
komu srdce láskou buší,
                              toho baví, baví svět. (Text: Zdeněk Svěrák).

sobota 17. února 2018

Velká holka

Jednoho rána jsme vykoukli z okna ven a bylo krásně bílo. Ještě ten den jsme vyzkoušely sáňkování z tohohle kopečku u nás na zahradě. I když se to na první pohled nezdá, svištěly jsme dolů hezky :-)

Ve středu jsme se s Myškou vrátily od rodičů. Máme za sebou dvanáct náročných dnů. Mamka se vrátila domů v lepším stavu, než jsme očekávali. Poměrně jistě chodí s chodítkem po bytě, s dopomocí se dokáže obléknout  a svléknout. Je schopna si dojít sama na wc, najíst se, pomoc např. se škrábáním brambor apod.. Takže pokrok veliký! 

V ostatních oblastech sebeobsluhy včetně přípravy jídla apod. je na tom podobně jako Myška . Potřebuje pomoc, péči další osoby. Díky naší paní doktorce za mamkou bude třikrát týdně docházet zdravotní sestřička (aplikovat injekce, cvičit, hlídat hladinu cukru v krvi). Podařilo se mi dojednat pravidelnou návštěvu pečovatelské služby kvůli mamčinu sprchování a v neposlední řadě je zajištěna dovážka obědů. Uff. S klidným svědomím můžu říct, že mise splněna :-) I tak hodně věcí zůstává na taťkovi a bráchovi, věřím však, že to zvládnou. A my také nemizíme z povrchu zemského. Jen kdyby byli blíž...

Ty dny kdy jsme byly u našich jsem se nezastavila. Zároveň jsem cítila, že mají svůj řád a svůj rytmus a především, že má naše přítomnost smysl. I když to bylo a je náročné nejen na fyzické síly, ale především na trpělivost a  empatii. 

Myška byla úžasná - chodila se mnou pro dříví na zatopení v kamnech, pomáhala mamce s oblékáním (např. podávala kalhoty, ponožky apod.), asistovala mi při pečení buchet, štrůdlů, zatápěla s dědou v kotli a za strejdou se vrhala, kdykoliv ho viděla :-)  Zároveň jsme si každé odpoledne užívaly dětskou společnost. Díky tomu, že napadl sníh, tak jsme také hodně sáňkovaly. Dokonce jsme vyrazily na sáňkách na nákup :-)

Před několika dny mi Myška oznámila, že chce být veliká, a že si to moc přeje :-) Vzpomněla jsem si, jak jsem si kdysi  toto přála taky. Když jsem pak byla formálně dospělá, tak jsem z toho zas až takovou radost neměla. I když jsem studovala, pracovala, tak jsem se vnitřně cítila jako ta mladá holka z intru :-) Tenhle pocit v sobě pořád trochu mám. Zároveň si uvědomuji, jak se dostávám na pomyslnou hranici, kdy se láme role rodiče a dítěte. Najednou se rodiče ocitají v pozici těch, kteří potřebují pomoc a začínají být na nás závislí. Když jsem obtelefonovávala výše zmíněné služby tak jsem najednou cítila, že už jsem velká holka, a že už jsem opravdu dospělá se vším všudy. Jen to ještě chvíli mohlo počkat. Stáří dorazilo k našim dřív, než jsem předpokládala. 

Moc děkuji všem, kteří na nás mysleli a myslí! ♥

pondělí 5. února 2018

Připraveni?

Už dřív jsem tu psala, že moje mamka prodělává rehabilitaci po náročné nemoci a operaci kyčle. Zítra se vrací po devíti měsících domů! S Myškou jsem od soboty u našich. Příprava na příchod mamky dneska vrcholila. Upravená postel  na příjemných 50 cm, chodítko v pozoru, nástavec na WC nainstalován. Jen ten pásek na hrazdičce nad postelí ještě není. 

Dneska jsme se s taťkou večer na sebe koukli a oba se zeptali: "Jsme připravení?" Nevím. Technicky snad jo. Myslím ale že si zatím nikdo z nás neumí představit, jaká tahle etapa bude. Než mamku odvezli do nemocnice byla schopná se postarat o domácnost. Teď jsme rádi, že s chodítkem dojde ke stolu. Oproti prázdninám to je pokrok velký.

Uvidíme, jak nám to  půjde. Určitě to však bude cesta, na které zas o trochu víc poznáme sami sebe. Tak se připravme na start :-)