Velká holka

Jednoho rána jsme vykoukli z okna ven a bylo krásně bílo. Ještě ten den jsme vyzkoušely sáňkování z tohohle kopečku u nás na zahradě. I když se to na první pohled nezdá, svištěly jsme dolů hezky :-)

Ve středu jsme se s Myškou vrátily od rodičů. Máme za sebou dvanáct náročných dnů. Mamka se vrátila domů v lepším stavu, než jsme očekávali. Poměrně jistě chodí s chodítkem po bytě, s dopomocí se dokáže obléknout  a svléknout. Je schopna si dojít sama na wc, najíst se, pomoc např. se škrábáním brambor apod.. Takže pokrok veliký! 

V ostatních oblastech sebeobsluhy včetně přípravy jídla apod. je na tom podobně jako Myška . Potřebuje pomoc, péči další osoby. Díky naší paní doktorce za mamkou bude třikrát týdně docházet zdravotní sestřička (aplikovat injekce, cvičit, hlídat hladinu cukru v krvi). Podařilo se mi dojednat pravidelnou návštěvu pečovatelské služby kvůli mamčinu sprchování a v neposlední řadě je zajištěna dovážka obědů. Uff. S klidným svědomím můžu říct, že mise splněna :-) I tak hodně věcí zůstává na taťkovi a bráchovi, věřím však, že to zvládnou. A my také nemizíme z povrchu zemského. Jen kdyby byli blíž...

Ty dny kdy jsme byly u našich jsem se nezastavila. Zároveň jsem cítila, že mají svůj řád a svůj rytmus a především, že má naše přítomnost smysl. I když to bylo a je náročné nejen na fyzické síly, ale především na trpělivost a  empatii. 

Myška byla úžasná - chodila se mnou pro dříví na zatopení v kamnech, pomáhala mamce s oblékáním (např. podávala kalhoty, ponožky apod.), asistovala mi při pečení buchet, štrůdlů, zatápěla s dědou v kotli a za strejdou se vrhala, kdykoliv ho viděla :-)  Zároveň jsme si každé odpoledne užívaly dětskou společnost. Díky tomu, že napadl sníh, tak jsme také hodně sáňkovaly. Dokonce jsme vyrazily na sáňkách na nákup :-)

Před několika dny mi Myška oznámila, že chce být veliká, a že si to moc přeje :-) Vzpomněla jsem si, jak jsem si kdysi  toto přála taky. Když jsem pak byla formálně dospělá, tak jsem z toho zas až takovou radost neměla. I když jsem studovala, pracovala, tak jsem se vnitřně cítila jako ta mladá holka z intru :-) Tenhle pocit v sobě pořád trochu mám. Zároveň si uvědomuji, jak se dostávám na pomyslnou hranici, kdy se láme role rodiče a dítěte. Najednou se rodiče ocitají v pozici těch, kteří potřebují pomoc a začínají být na nás závislí. Když jsem obtelefonovávala výše zmíněné služby tak jsem najednou cítila, že už jsem velká holka, a že už jsem opravdu dospělá se vším všudy. Jen to ještě chvíli mohlo počkat. Stáří dorazilo k našim dřív, než jsem předpokládala. 

Moc děkuji všem, kteří na nás mysleli a myslí! ♥